Historie domu Ověřit dům

Co se najde v archivech: nalezenci, požár, splašený kůň a čarodějnice

Když hledám dějiny domu, procházím matriky (zápisy křtů, svateb a úmrtí), gruntovní knihy (kdo dům kupoval a dědil), staré noviny a literaturu. Většinou najdu jména, roky a ceny. Občas ale vyskočí příběh, který by nikdo nehledal. Tady jsou čtyři. Tři jsou ze Lnišť u Trhových Svinů, kde máme statek, čtvrtý z Olomouce.

Vídeňské dítě číslo 2815

Na jaře 1857 zapsal kaplan v Trhových Svinech dvě úmrtí z chalupy čp. 20 ve Lništích. Joachim Flach zemřel 26. dubna ve stáří 18 dní, Jan Bernart 27. května v 17 dnech. Oba na psotník, tedy na křeče. U obou stojí místo rodičů „vídeňské dítě“ a číslo, 2815 a 3694.

Byli to nalezenci z Vídně. Nalezinec dával děti na venkov k ženám, které si je za plat braly na vychování. Oba chlapce měla chalupnice Kateřina Krammerová.

V sousedním domku čp. 19 zemřely téhož roku další tři takové děti. Dvě vídeňské byly u podruhyně Terezie Schneidlerové, jedno z nalezince v Linci u domkářky Terezie Plochové. Nejstaršímu bylo necelých sedm měsíců. Matrika o nich víc neříká, jen jméno a číslo z nalezince. Kdo byla jejich matka, se z ní nedozvíme.

Všechny tři ženy měly jen malou chalupu nebo žádný vlastní dům. Nalezenec pro ně znamenal výdělek. Ve Lništích umírají vídeňské děti ještě v roce 1903.

Matrika zemřelých Trhové Sviny 1846–1861, SOA Třeboň, snímek 132 (snímek v archivu).

Den, kdy Lniště shořelo

Sobota 26. srpna 1871, odpoledne. Chlapec jedné podruhyně (nájemnice bez vlastního domu) si na dvoře rozdělá oheň. Vítr ho rozfouká a do večera shoří třináct stavení i s obilím, které lidé právě sklidili. Zůstanou stát jen tři hospodářská stavení a dvě chalupy. Na pomoc přiběhnou lidé ze Svinů a okolních vsí, proti větru ale nic nezmůžou.

Četník Adamec z Trhových Svinů vynese z hořícího sklepa stařenu „skoro na polo již mrtvou“. Domy byly pojištěné. Obilí podle novin nepojistil nikdo.

Zprávu otiskl o pět dní později budějovický Budivoj. Většina dnešních domů na návsi tedy nejspíš vyrostla až po roce 1871.

Ves Lniště na barevné mapě stabilního katastru z roku 1827, většina stavení kolem návsi je žlutá
Lniště v roce 1827, 44 let před požárem. Žlutá stavení jsou dřevěná, růžová zděná. Dřevěných je většina. Jak najít na takové mapě svůj dům, ukazuji v článku Staré mapy online.Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, císařský otisk stabilního katastru, k. ú. Lniště, 1827

Budivoj, 31. 8. 1871 (Kramerius Národní knihovny).

Jeden mrtvý, pět jmen

Neděle 21. června 1891. Sedlák ze statku čp. 14 nejde s ženou na ranní mši, chce jít až na velkou. Vyvede koně pást na polní cestu mezi obilím. Provaz si uváže kolem těla a sedne si s knihou. Kůň se něčeho lekne a utíká domů. Sedláka smýká po kamenité cestě.

Kaplan do matriky zemřelých připsal „Byl koněm, při pasení se splašivším, k smrti usmýkán.“ Ještě v roce 1932 sedláka připomínal železný kříž v ohradní zdi u cesty do Březí.

Zvláštní je, jak se ten muž jmenoval. Každý pramen ho píše jinak:

  • matrika zemřelých 1891: Šelinger (čtení není jisté),
  • sčítání lidu 1890: Schilinger,
  • Plzeňské listy: Jakub Šinágl,
  • vídeňské noviny: Pelech,
  • obecní kronika z roku 1932: Jakub Šelinr.

Písaři psali jména podle sluchu a pevný pravopis jmen tehdy ještě nebyl. Jak se staré zápisy čtou, popisuji v článku Jak přečíst kurent. Vídeňský dopisovatel napsal rovnou jméno statku. Čp. 14 se ve vsi říká „u Pelechů“ podle hospodáře, který ho předal zeti už v roce 1727. Jména statků přežila rody, které na nich hospodařily. Podle vídeňských novin navíc sedlák nečetl, ale usnul v trávě.

Při bádání o domě proto nestačí hledat podle jména. Spolehlivější je číslo domu.

Krátká zpráva v německých novinách psaná frakturou, nadpis Zu Tode geschleift, ve třetím řádku jméno Pelech in Elnischt
„Uvláčen k smrti.“ Vídeňské noviny nazvaly sedláka „Pelech in Elnischt“, tedy Pelech ze Lnišť. Celá strana v ANNOÖsterreichische Nationalbibliothek, ANNO, (Neuigkeits) Welt Blatt, 27. 6. 1891, s. 9

Matrika zemřelých Trhové Sviny 1880–1909, SOA Třeboň, snímek 279 (snímek v archivu). Sčítání lidu 1890, Lniště, SOA Třeboň (svazek v archivu). Plzeňské listy, 27. 6. 1891 (Kramerius Národní knihovny). Opis obecní kroniky Březí, 1932.

Purkmistrová a čarodějnický proces

V roce 1687 koupil olomoucký purkmistr Tomáš Glock od města měšťanský dům ve vnitřní Olomouci. Zaplatil 150 tolarů v hotovosti. V roce 1628 byl dům oceněný na 650 tolarů. Mezi tím byla třicetiletá válka a švédská okupace města.

Kronika olomouckých domů o Glockovi připisuje jen jednu větu navíc. Jeho manželka, rozená Ravelová z Litovle, byla zapletena do čarodějnického procesu.

Víc prozradí kniha Olomoucký pitaval. Na Šumpersku tehdy běžely procesy s čarodějnicemi. Výpovědi obviněných z roku 1685 jmenují 26 olomouckých žen. Osmá v seznamu je „současná paní purkmistrová Glocková, rozená Rabelinová z města Litovle“. Čarodějnicí měla být i její dcera.

Pražský odvolací soud v roce 1686 zakázal obviněné věznit a mučit. Případ pak do roku 1692 vyšetřovala císařská komise a k soudu nedošlo. Glock tedy dům koupil uprostřed vyšetřování. Co se s purkmistrovou stalo dál, prameny neříkají.

W. Nather, Kronika olomouckých domů, s. 265–266. J. Fiala, J. Krejčová, Olomoucký pitaval, 1994, s. 194–199.

Podobný příběh může mít i váš dům

Matriky a gruntovní knihy má skoro každá ves. Dá se z nich složit, kdo v domě žil a komu patřil, a mezi zápisy bývají i příběhy jako tyhle. Staré zápisy čtu s pomocí umělé inteligence a ty důležité ověřuji v původním snímku.

Snímky matrik ze SOA Třeboň a knihy z Národní knihovny se smí zveřejnit jen se souhlasem, proto u nich uvádím přepis a odkaz.

Co se najde o vašem domě?

Napište mi obec a číslo popisné. Do pár dní vám zdarma pošlu, co je k domu v archivech online. Hotové PDF stojí od 1 900 Kč.

Ověřit můj dům zdarma