Co se najde v archivech: nalezenci, požár, splašený kůň a čarodějnice
Když hledám dějiny domu, procházím matriky (zápisy křtů, svateb a úmrtí), gruntovní knihy (kdo dům kupoval a dědil), staré noviny a literaturu. Většinou najdu jména, roky a ceny. Občas ale vyskočí příběh, který by nikdo nehledal. Tady jsou čtyři. Tři jsou ze Lnišť u Trhových Svinů, kde máme statek, čtvrtý z Olomouce.
Vídeňské dítě číslo 2815
Na jaře 1857 zapsal kaplan v Trhových Svinech dvě úmrtí z chalupy čp. 20 ve Lništích. Joachim Flach zemřel 26. dubna ve stáří 18 dní, Jan Bernart 27. května v 17 dnech. Oba na psotník, tedy na křeče. U obou stojí místo rodičů „vídeňské dítě“ a číslo, 2815 a 3694.
Byli to nalezenci z Vídně. Nalezinec dával děti na venkov k ženám, které si je za plat braly na vychování. Oba chlapce měla chalupnice Kateřina Krammerová.
V sousedním domku čp. 19 zemřely téhož roku další tři takové děti. Dvě vídeňské byly u podruhyně Terezie Schneidlerové, jedno z nalezince v Linci u domkářky Terezie Plochové. Nejstaršímu bylo necelých sedm měsíců. Matrika o nich víc neříká, jen jméno a číslo z nalezince. Kdo byla jejich matka, se z ní nedozvíme.
Všechny tři ženy měly jen malou chalupu nebo žádný vlastní dům. Nalezenec pro ně znamenal výdělek. Ve Lništích umírají vídeňské děti ještě v roce 1903.
Matrika zemřelých Trhové Sviny 1846–1861, SOA Třeboň, snímek 132 (snímek v archivu).
Den, kdy Lniště shořelo
Sobota 26. srpna 1871, odpoledne. Chlapec jedné podruhyně (nájemnice bez vlastního domu) si na dvoře rozdělá oheň. Vítr ho rozfouká a do večera shoří třináct stavení i s obilím, které lidé právě sklidili. Zůstanou stát jen tři hospodářská stavení a dvě chalupy. Na pomoc přiběhnou lidé ze Svinů a okolních vsí, proti větru ale nic nezmůžou.
Četník Adamec z Trhových Svinů vynese z hořícího sklepa stařenu „skoro na polo již mrtvou“. Domy byly pojištěné. Obilí podle novin nepojistil nikdo.
Zprávu otiskl o pět dní později budějovický Budivoj. Většina dnešních domů na návsi tedy nejspíš vyrostla až po roce 1871.

Budivoj, 31. 8. 1871 (Kramerius Národní knihovny).
Jeden mrtvý, pět jmen
Neděle 21. června 1891. Sedlák ze statku čp. 14 nejde s ženou na ranní mši, chce jít až na velkou. Vyvede koně pást na polní cestu mezi obilím. Provaz si uváže kolem těla a sedne si s knihou. Kůň se něčeho lekne a utíká domů. Sedláka smýká po kamenité cestě.
Kaplan do matriky zemřelých připsal „Byl koněm, při pasení se splašivším, k smrti usmýkán.“ Ještě v roce 1932 sedláka připomínal železný kříž v ohradní zdi u cesty do Březí.
Zvláštní je, jak se ten muž jmenoval. Každý pramen ho píše jinak:
- matrika zemřelých 1891: Šelinger (čtení není jisté),
- sčítání lidu 1890: Schilinger,
- Plzeňské listy: Jakub Šinágl,
- vídeňské noviny: Pelech,
- obecní kronika z roku 1932: Jakub Šelinr.
Písaři psali jména podle sluchu a pevný pravopis jmen tehdy ještě nebyl. Jak se staré zápisy čtou, popisuji v článku Jak přečíst kurent. Vídeňský dopisovatel napsal rovnou jméno statku. Čp. 14 se ve vsi říká „u Pelechů“ podle hospodáře, který ho předal zeti už v roce 1727. Jména statků přežila rody, které na nich hospodařily. Podle vídeňských novin navíc sedlák nečetl, ale usnul v trávě.
Při bádání o domě proto nestačí hledat podle jména. Spolehlivější je číslo domu.

Matrika zemřelých Trhové Sviny 1880–1909, SOA Třeboň, snímek 279 (snímek v archivu). Sčítání lidu 1890, Lniště, SOA Třeboň (svazek v archivu). Plzeňské listy, 27. 6. 1891 (Kramerius Národní knihovny). Opis obecní kroniky Březí, 1932.
Purkmistrová a čarodějnický proces
V roce 1687 koupil olomoucký purkmistr Tomáš Glock od města měšťanský dům ve vnitřní Olomouci. Zaplatil 150 tolarů v hotovosti. V roce 1628 byl dům oceněný na 650 tolarů. Mezi tím byla třicetiletá válka a švédská okupace města.
Kronika olomouckých domů o Glockovi připisuje jen jednu větu navíc. Jeho manželka, rozená Ravelová z Litovle, byla zapletena do čarodějnického procesu.
Víc prozradí kniha Olomoucký pitaval. Na Šumpersku tehdy běžely procesy s čarodějnicemi. Výpovědi obviněných z roku 1685 jmenují 26 olomouckých žen. Osmá v seznamu je „současná paní purkmistrová Glocková, rozená Rabelinová z města Litovle“. Čarodějnicí měla být i její dcera.
Pražský odvolací soud v roce 1686 zakázal obviněné věznit a mučit. Případ pak do roku 1692 vyšetřovala císařská komise a k soudu nedošlo. Glock tedy dům koupil uprostřed vyšetřování. Co se s purkmistrovou stalo dál, prameny neříkají.
W. Nather, Kronika olomouckých domů, s. 265–266. J. Fiala, J. Krejčová, Olomoucký pitaval, 1994, s. 194–199.
Podobný příběh může mít i váš dům
Matriky a gruntovní knihy má skoro každá ves. Dá se z nich složit, kdo v domě žil a komu patřil, a mezi zápisy bývají i příběhy jako tyhle. Staré zápisy čtu s pomocí umělé inteligence a ty důležité ověřuji v původním snímku.
Snímky matrik ze SOA Třeboň a knihy z Národní knihovny se smí zveřejnit jen se souhlasem, proto u nich uvádím přepis a odkaz.